HotSpotting v Babylónu

Dnes se koná sportovní den náčelníka ARI – a my vyjíždíme do Liberce do aquacentra Babylon. Pro mě je to docela vzácná příležitost sednout si s notebookem někam ke stolu, dát si kafe a využít připojení přes wifi k tomu, abych zkusil napsat další post. Zkusil napsat, protože stále ještě se sžívám s tímhle literárním tvarem.

Proč vlastně blog ? Možná je blogování tak populární, protože se mění dostupnost našich přátel – nebo aspoň těch mých. Vojta líta do Varšavy a počítá každou minutu volna v Praze. Evík mi zmizel do Hartmannsdorfu a o víkendech zažívá něco podobného, jako já v době studií na UNOB – tolik je toho potřeba stihnout, zorganizovat setkání, neztratit ani chvilku.

Kromě těch, kteří mizí někam daleko jsou tu taky ti, jejichž čas a dostupnost ovlivňuje práce. Když se podívám na icq otevřený vedle v okně, vidím, že Klára jde do školy, Ester pracuje, Majkl je na obědě, CheckBow a Moje u počítače. Veronika, Tera, Mike jsou offline… Kdy se uvidím s nima ? To musí být zvláštní příležitost k setkání. Koncert s Klárou, focení s Majklem, technický rozhovor s jinýma.

Marcela ze Seattle, Souci z Brna, Inulinka, která zmizela kdovíkam, Šárka, Monthy, Laco, Ywanka…

Kdy se s nima popovídám ? A mám jim všem opakovat ty samý historky, jak jedu do Liberce, jak mě baví pozorovat lidi v autech při běhání po Praze.. Ukazovat jim všem zvlášť fotky, posílat mailem odkazy na zajímavý weby, sdílet s nima přes mobil a bluetooth mp3ky ?

Možná proto zkouším blog. Třeba to bude ta správná forma, jak si povídat s lidma, blízkými i neznámými. Nevím, teprv začínám.. ale zjišťuju, že to snad i docela jde