Foreign Fields
– FF # The Attitude of the Knife # FF –

Hutka versus Nohavica

U mě vede Hutka. Halík o Nohavicovi řekl: “nechci ho posuzovat jako člověka, ale jeho písničky mi tu pomohly přežít”. Hezký, ale… Je to češství, je to prodchnutí postmodernou, nebo je to fakt, že každý byl asi do něčeho namočen, že ani morální autority nechtějí soudit ? A když pak napíše Hutka písničku o tom, jak je mu hnusný nohavicovo udávání a mlčení, tak se na něj svalí hněv, že závidí, že si to jarek nezaslouží, že on, jako emigrant nemá, co by jarkovi vyčítal…

BTW – nohavica v tom umí chodit. Na svých stránkách v “o něm” (bio) cituje slovník českých hudebních osob a osobností. elegantní cesta, jak se vyhnout tomu, aby buď zamlčel nebo přiznal.

A ještě poznámka: zatímco nohavica naposled zabodoval s tendenční a kýčovitou (textem, účelem, melodii si nevybavuju) písní “už zase bijou děti” a sympaticky se svezl na hype kolem czechteku, hutka teď zaryl do neřešené otázky, do “temné komnaty”. Tím se v mých očích hutka -řekněmě- poslání písničkáře přiblížil víc, než kdy jindy udavač z Těšína.

Nohavica: Už zase bijou děti

Už zase bijou děti plastikovými kyji,
už zase vzduchem letí slova o anarchii,
a jako v listopadu z oblohy padá voda
a s obrněnci vzadu klopýtá nesvoboda.

Mám jenom holé ruce a tluču na bubínek,
rytmus, jímž klepe srdce bolavé od vzpomínek,
už zase se mi vrací zarostlé lesní stezky,
přejetí vlakem ptáci a prázdné esemesky.

Z ulice do pokoje zní píseň obehraná,
neptej se lásko moje, komu teď zvoní hrana,
ta hrana zvoní tobě, nad loukou plnou smetí,
v téhleté divné době, kdy zase bijou děti,
Kdy zase bijou děti, kdy zase bijou děti, kdy zase bijou děti.

To teda v kontrastu s jarkovou historií vyznívá trošku slizce.

Hutka: Udavač z Těšína

Udavač z Těšína, koncert mu začíná
vtíravým hlasem svým bude nám zpívat
v sále se zhasíná, dám si sklenku vína
s publikem budu se na něj též dívat

Refrén:
Jak je ten udavač krásný
jak velký je umělec
výraz má zřetelně jasný
dnes nám zpívá zbabělec

Zasněné obrazy, láska z nich vychází
básnické obraty, půvabné rýmy
Dívky jsou raněné, ženy jsou zmámené
a muži ztrácejí pod sebou zem

Kritik si notuje, na písních hoduje
sál zpívá chytlavý, radostný refrén
Poslouchám pozorně, už je mi odporně
odněkud slyším zpěv homérských Sirén

Na cestě do Vídně zachoval se bídně
písničkáře Kryla jidášsky objal
Klíče mu věnoval, pak ho fízlům udal
zatlouká zatlouká a tím mě dojal

Tam za bolševiků zpíval všem morálku
hrdina před všemi prvního řádu
Kritikou oceněn, anděly odměněn
bohatě co blíží se ke svému pádu

Spis obsahující Nohavicovo udání po cestě z Vídně: zde

6 Responses to “Hutka versus Nohavica”

  1. mno… aniz bych soudil jak to tehdy s nohavicou bylo (o tom vim dost malo a uprimne, obavam se ze ty taky), tak bych se pridal spis k te druhe vlne, ktera se krome te hnevive zvedla: totiz vlne udivu, proc to ma hutka zapotrebi. kromtoho… ten odstavecek o nohavicove webu, smim-li bejt trochu impertinentni, uz tim predem vytvorenym nazorem zavani snad az prilis :)

  2. 1. jak to s Nohavicou bylo: viz jeho rozhovor, tuším pro reflex, viz nascannovaný záznam je na webu, spolu s ostatními články a komentáři, tak jak za posledních pár let prošly médii. Stačí se podívat, dole pod článkem je odkaz. Nohavica to ostatně nepopíra, v rozhovoru řekl, že nic důležitýho neřekl a dál o tom nemluví. Popravdě, nevadí mi tolik jeho spolupráce, čert to vem, ale vadí mi, že mlčí. Ten, kdo mluví docela dost o svědomí, tak ten o sobě mlčí.
    2. hutka napsal písničku, tečka. Že si jí média všimla a že kolem ní je povyk je podle mě důkazem toho, že to je zapotřebí, že je to stále nevyřešený téma. To téma se ale otevřelo samovolně. V tomhle ohledu se ukázalo, že to, co dnes nevýznamný písničkář Hutka napsal, má smysl. Mimochodem, to dělá Paroubek, že posílá tiskový zprávy do novin a vnucuje svý komentáře – z Udavače z Těšína ale vzniklo téma samo od sebe.
    Ostatne, poté, co Nohavica dal ten jediný rozhovor (za 20 let svobody, ne sám od sebe, ale když novináři našli jeho spis, o kterém se předpokládalo, že byl skartován), zase se tváří jako ukřivděný dítě:”Takže jsem zase nepřítel státu. Náhle, jen co jsem vyhlášen nejprodávanějším zpěvákem roku, se objeví listina nějakého kapitána Státní bezpečnosti,“.
    3. na nohavicův web jsem se podíval ze zvědavosti, co tam o sobě napíše. Vzhledem k písničkám jako Never More, na chodbě mého bytu, darmoděj.. bych čekal.. aspoň něco. Nenapsat nic a ocitovat knihu je v kontextu 20 let chybějícího vyjádření se k spolupráci s StB s odpuštěním vyčůraný.
    4. totéž co Gunter Grass. Čert vem jeho působení v LuftSchuttze nebo Hi_lerJug_nd, dá se to pochopit. Ale psát jako “živoucí svědomí německého národa”, převzít nobelovku a pak, těsně před vydáním svých pamětí přijít s tím, že jeho minulost a etický pozadí má jednu zamčenou komnatu…

    závěr: téma to určitě je. nohavica chybuje, jestli ne v roce 1988, tak od roku 89 do dnes určitě. Možná nemusíme rozumět hutkovým pohnutkám, ale vzhledem k jeho minulosti má dostatek morálního kreditu k tomu, aby něco takovýho napsal. Společnost má obdivuhodnou schopnost odpouštět sviňárny hezkejm tvářičkám. Herci sice spolupracovali s StB, ale nic důležitýho přece neřekli, to musel každej, jinak by jim zruinovali život a dnes jsou chudáčci pronásledovaný. Hezká iluse, ale životy lidí jako je Hutka dokazuje, že to šlo i jinak.

  3. Mno, ja se priznavam, ze jsi ten komentar napsal skoro delsi nez clanek a taky to, ze jsem ho velmi pozorne necetla, ale myslim, ze mikynkouv nazor je asi i muj- proc to ma zapotrebi?

    Kupodivu nehraje roli moje oblibenost Nohavici a a jako kladne body k druhe strane se mi da pricist, ze jako malinka jsem byla velmi vdecnym posluchacem toho, co by to podle me mit zapotrebi nemel, a taky si cenim jeho poradu na CT o vsech opicarnach, co se deli… Ale tady tim u me asi dost klesl, pusobi to na me jako “koukejte na me se uplne zapomelo” a ze je to aktualni pac koukejte blizi se 17.listopad a ja jsem jednim ze symbolu… a vubec me se proste asi prici, ze se ty veci stale vytahuji a vytahuji se asi dost malickosti v porovnani, co by mohlo byt receno, ale buhvi co Hutka vi a my ne…

    no a jinaxe tesim na vecerni debatu, muzeme to pridat do nasich omezenych temat!

  4. mno a napsala jsem “mno” aniz bych si vsimla, ze je mno na zacatku prvniho komentare, takez sry autorovi, ze opisuju :)

  5. rad bych upozornil, ze mno je -as far as i dare to remember – muj trademark, stejne jako ppa, brou a dve tecky misto tri :-) poplatky nevybiram, ale uctu pozaduju :-)
    ad Hutka: Hutka clanky do novin netaha. Kdyby to byl jen jeho ulet, sotva si toho kdo vsimne, natolik popularni neni. Jde o to, ze tema udavacu proste reseny neni, ani ted, dvacet let po revoluci. Kdyby bylo, opet – ani pes po jedny pisnicce nestekne. Prectete si treba na idnesu clanek s zaznamem z koncertu z Vidne a oproti tomu to, co Nohavica o Krylovi nadiktoval do protokolu.
    Tema kolaborace je proste furt bolavy a teda sorry, ale to, ze o cely veci Nohavica uz dvacet let mlci, je mozna prave jedna z pricin. Kdo jinej, nez on by mel umet neco otevrene priznat.

  6. má poznámka z komentářů na blogu P.K.: ještě tu trošku hraje roli to: “informace neměly žádnou hodnotu”. to není tak úplně pravda. pro zpravodajskou službu má hodnotu vše. když N. práskne, že se kohoutova žena živí prodejem koženého nábytku, může se jim do bytu dostat agent StB pod maskou dealera kůže. Když N. donese, že Krylovi se v SE nelíbí, potvrdí tím věrohodnost jiného zdroje. Tajná služba si kolem sebe vytvářela ideu, že je vševědoucí. Z toho pramenila obava disidentů a to snižovalo rozsah jejich činnosti. Tomu všemu pan N. pomáhal. H. napsal: disent nebyl granáty a kulomety. Disent byli asi malí čechové v cizích zemích a tímto pohledem je N. práskání jeho slovy: celkem velký číslo s tou dě_kou na pokoji, ne jen ošahávání se v baru. A opět dodám: proč mlčí ? Dodnes, doteď ani reakce na webu, ani slovo… To je skoro jako komunisté, kteří stále melou dokola, že už se jednou omluvili a že nemají důvod se za cokoli znova omlouvat… To je chování člověka, který odmítá pokání.


Leave a Reply